„Doučování nemusí být nudné, může být v pohodě,“ říká Omar, který se díky trpělivému vedení naučil nejen češtinu, ale postupně zvládá i další předměty.
Když přišel do české školy, nerozuměl ani slovu česky. Nebyl to strach, spíš jazyková bariéra – nevěděl, jak se vyjádřit a porozumět ostatním. Doma mluvil s rodiči arabsky a ti tehdy česky prakticky neuměli, takže mu s úkoly pomoci nemohli. Češtinu se teprve začínali učit. Nové prostředí, do toho přišel Covid, nová škola, online výuka… V takovém režimu je náročné se učit i pro děti bez jazykové bariéry. I přesto Omar chtěl. Sám si doučování vyžádal. A měl štěstí – přišel Radek.
Když doučování znamená víc než výuka
Pracovali s učebnicemi, používali interaktivní pomůcky i vlastní metody. A i když šlo hlavně o školu, do doučování se přirozeně promítaly i Omarovy zájmy – ty se za ta léta měnily, stejně jako on sám. Dinosauři, programování, technika… Cokoliv ho zrovna nadchlo, bylo součástí učení. Dnes ho láká svět IT.
Radek, dobrovolník METY, ho doučuje už čtvrtým rokem. „Začínali jsme úplně od začátku: slabikář, jednoduché věty, porozumění úkolům,“ vzpomíná Radek. Postupně se přes češtinu a matematiku dostali až k francouzštině, kterou má Omar nově ve škole. Pravidelná setkání s Radkem byla pro Omara jistotou. Věděl, že ten den může přijít s čímkoliv, co potřebuje pochopit.
Nešlo jen o učivo
Jedním z nejtěžších momentů byl pro Omara zážitek z hodiny matematiky. U tabule počítal příklad a použil zápis, jaký se učil od první třídy v Egyptě. Byl správný a přehledný, ale jiný, než se očekává v české škole. Když se dopočítal, cítil úlevu a radost – byl si jistý, že to zvládl. Jenže místo potvrzení přišla nejistota a zklamání. Ne proto, že by výsledek byl špatně, ale proto, že jeho způsob řešení nebyl přijat. Takové střety dvou vzdělávacích kultur jsou pro děti náročné. Bez opory zvenčí mohou snadno vést k nejistotě nebo rezignaci.
Byl to jeden z těch okamžiků, kdy rozdílný vzdělávací systém narazí na očekávání školy. A dítě, které je vlastně napřed, zažívá pocity nespravedlnosti a nepochopení. Právě v takových chvílích měl Omar vedle sebe Radka – někoho, s kým mohl podobné situace rozebrat, pochopit je a znovu najít chuť pokračovat dál.
Z doučovatele mentorem
Zpočátku byl jejich hlavním cílem pocit bezpečí a srozumění. Učení přišlo až jako druhý krok.
Časem se z doučovatele stal někdo, kdo pomáhá překlenout složité okamžiky. Mentor, který není rodič ani učitel, ale člověk, který vydržel a věřil, že to půjde.
Ze vztahu, který začal jako doučování, vzniklo něco hlubšího. Povídali si spolu o Omarových snech i otázkách, které přesahovaly školní lavici.
Co se změnilo?
Dnes má Omar dvojku z matematiky, přestal se bát mluvit česky a pomalu si jde za svými sny. Sám říká: „Bez doučování bych ještě pořád češtině tolik nerozuměl.“ A Radek? Ten si z celé zkušenosti odnáší radost i pokoru. Říká, že někdy je lepší netlačit na pilu a hledat nové způsoby. I to je součást učení – trpělivost, přístup, vztah.
„Z pohledu sociální pracovnice můžu říct, že právě taková dlouhodobá podpora má smysl. Umožňuje dětem, které začínají z nevýhodné pozice, obstát a růst. A co víc, může z ní vzniknout přátelství, které formuje oba.“ dodává sociální pracovnice Adéla.
Chceš i ty změnit něčí školní příběh? Stačí jedno rozhodnutí a trochu času.
Přidej se do našeho dobrovolnického týmu!
