Když Táňa přišla do české školy, všechno bylo nové. Češtině sice částečně rozuměla, ale aktivní mluvení, čtení s porozuměním a školní testy jí dávaly zabrat.
„Bylo to těžké,“ vzpomíná. „Ale učitelům i spolužákům jsem docela rozuměla.“
Ve škole ji baví hlavně chvíle, kdy může být venku – třeba na škole v přírodě. Ráda tráví čas s kamarádkami a miluje gymnastiku.
Děti, které přijdou do české školy s omezenou znalostí češtiny, často rozumí jednoduchým větám. Obtížnější je pro ně ale mluvit, číst s porozuměním a zvládat testy.
Když se spojí čeština, pohyb a humor
Do METY přišla Táňa s maminkou hlavně kvůli češtině a dalším předmětům. Potřebovala nejen vysvětlit pravidla, ale i povzbudit v tom, aby se nebála jazyk používat. A tak se začala pravidelně setkávat s dobrovolníkem Radkem.
„Táňa byla od začátku hodně akční. Učení brala jako povinnost, takže jsem měl trochu obavy, jak spolu zvládneme soustředění,“ popisuje Radek. Zároveň vnímal, že se snaží vyhnout mluvení v češtině a spoléhala na to, že si nějak porozumí. Její slovní zásoba byla slabá a i kvůli tomu byla při mluvení stydlivá.
Rozvoj slovní zásoby bývá pomalejší, pokud dítě nemá dost příležitostí jazyk aktivně používat i mimo školu. Proto jsou neformální a hravé lekce velkou pomocí. Aby se s těmito výzvami poprali, začali se jednou týdně scházet s interaktivními materiály, českými pohádkami a občas i hračkami.
„Děláme spolu češtinu, pohádky, někdy matematiku, angličtinu nebo prvouku. Někdy taky čteme z počítače,“ říká Táňa.
Když se dítě začne ptát
Postupem času Radek začal vnímat změnu: „Otevřela se, víc se zajímá, dokáže si říct, co chce dělat. Už se nebojí zeptat, co znamenají jednotlivá slova, která slyší v pohádkách.“
Společně se dívali na české pohádky – třeba Krkonošské, které Táňu opravdu bavily. „Líbí se mi, že ji zaujala slovanská folklorní tematika. To, že je v češtině, jí přestalo vadit. Pohádky jí pomáhají s jazykem, ale i s pochopením přátelství a různých hodnot,“ dodává Radek.
Co se změnilo?
Táňa si začala víc věřit. Známky z češtiny i angličtiny se zlepšily a především – nebojí se mluvit. Zkušenosti z práce s dětmi s odlišným mateřským jazykem ukazují, že úspěch se neprojeví jen ve známkách. Často jde i o větší samostatnost, lepší vztahy s vrstevníky a větší zapojení do školních aktivit.
A Radek? Ten si z doučování odnesl nejen zkušenost, ale i důležitý poznatek: „Spousta lidí má pocit, že kolem dětí musí chodit po špičkách. Ale děti potřebují jasné hranice a pravidla. A hlavně komunikaci – klidně jinak, znovu, trpělivě. Dokud si neporozumíme.“
Táňa je dnes samostatnější, víc si věří a učení už není jen povinnost.
Chceš i ty změnit něčí školní příběh? Stačí jedno rozhodnutí a trochu času.
Přidej se do našeho dobrovolnického týmu!
